To, co bylo dříve naprosto běžné, dnes lidem často chybí. Je to dotek s přírodou.
Nemyslíme obyčejnou procházku na čerstvém vzduchu, ale skutečný dotek.
Dotek s trávou při kosení horských luk, kdy ani chvilku nestojíte oběma nohama na rovině. Starost o schnoucí seno, aby nezmoklo a neodnesl ho vítr. Honba za balíkem sena, který se rozhodl putovat nejkratší cestou do údolí porážející každého troufalce, který se mu postaví do cesty.
Dotek se zvířaty, která jsou zde doma. Po vystoupení z auta si vás přijde zkontrolovat naše psí osobní stráž. Malá ale čiperná 😊. Když utichne shon s vykládáním zavazadel z auta a jejich stěhováním do chaty, vykouknou zpoza rohu kočičí špióni. Když si zasloužíte jejich přízeň, budete je moci pohladit. A pak znovu a znovu a znovu. To budou nepozorovaně pozorovat králičí oči. Když uděláte pár kroků ke kotci se šťavnatým lupenem v ruce, z oček se stanou vítající králíci. Do toho všeho se bude ozývat občasné beeéé a cinkání zvonců. Jasný důkaz přítomnosti našich Walliserských ovcí.
Pokud byste získali dojem, že postarat se o psa, kočky, králíky a morčata je hračka, tak u ovcí změníte názor. Poklidit jim salaš, připravit krmení, doplnit vodu zkontrolovat oplocení, to jsou rutiny běžného dne. Když ale dojde na mytí, péči o paznehty a rohy, koupání a stříhání, tak to je opravdová fuška, která i v několika lidech zabere skoro celý den.
Vrcholným dotekem je potom kontakt s malými jehňaty.
Pro tvrdé chlapské ruce se nabízí kontakt se dřevem. Pro teplo rodinného krbu je ho potřeba připravit pěkně velká hromada. Vlastně několik velkých hromad. Člověk si potom ani nechce mýt ruce, aby mu na nich zůstala ta opravdová vůně dřeva a poctivé práce.
Příležitosti k dotekům s přírodou u nás určitě najdete.